SEVERNÍ KRÁLOVSTVÍ

• V Severním království se dějí podivuhodné zázraky, přesvědčte se na vlastní kůži •

Zázraky, pověsti a poklady Severního království

Každé království musí mít své zázraky a poklady, to Severní nevyjímaje. A to nejen v podobě lidových pověstí, ale i doložených jevů. Vzhledem k tomu, že většina původního obyvatelstva muselo zdejší kraj opustit a zůstavších žije už jen hrstka, není úplně jednoduché se jich dopátrat. Na druhou stranu je to lákavá výzva pro nadšené badatele, kteří mají v Severním království široké pole působnosti.

Jak Filipov zastínil i Lourdy

Filipovská žena Magdaléna Kade byla neduživá a trpěla mnohými nemocemi. Její stav byl nakonec tak vážný, že příbuzní již byli smířeni s tím, že ji milosrdná smrt brzy zbaví utrpení. 21. prosince 1865 přijala od kaplana Františka Storcha z Jiříkova svátost pomazání nemocných. Dne 13. ledna 1866 se v ranních hodinách zjevila těžce nemocné Magdaléně Panna Maria, která jí řekla: „Mein Kind von jetzt an heilt's“ (Mé dítě, od teď se to bude hojit). Následně se Magdaléna Kade uzdravila, přestože její nevyléčitelnost potvrdili ošetřující lékaři Görlich z Gersdorfu a Ulbrich z Jiříkova. Podobný zázrak se na témže místě zopakoval při prvním výročí uzdravení Magdalény, tzn. 8. ledna 1867. Tentokráte se zde uzdravila chromá Magdalena Langhansová, kterou do domku přivezli na žebřiňáku a z něj odešla po vlastních nohou.

Místo, na němž stával domek Magdaleny Kade, bylo zdejší farností odkoupeno a již brzy nato zde byla vystavěna kaple, zasvěcená Panně Marii Pomocné. Nově vystavěná kaple však nestačila uspokojit potřeby zástupu poutníků. Bylo proto rozhodnuto položit zde 8. září 1870 základní kámen velkého kostela, který byl roku 1926 prohlášen papežem Piem XI. za baziliku minor. Od té chvíle se bazilika ve Filipově stala význačným poutním místem, jehož návštěvnost v dobé své slávy zastínila i slavné Lourdy. Další informace

Zázračné uzdravení ve Filipově

Zázračný pramen ve Vilémově

Zajímavé je, že tato legenda je přesně datována, ačkoli od klíčové události uběhlo několik set let. Bylo to údajně 19. října 1646, kdy nemocnou dívku Annu, dceru sedláka Hanse Grohmanna, zjevení andělé upozornili na léčivou moc vilémovské studánky. Nemocná anděly poslechla a zázračně se uzdravila. Když se o tom dozvěděl majitel panství Jáchym Slavata, nechal u pramene zbudovat kapli. Pověst o zázračném uzdravení se samozřejmě šířila krajem a ke studánce přicházeli zejména chudí nemocní, kteří neměli na lékaře. Místo se tak stalo poutním, a proto krášlení tohoto místa pokračovalo i v následujících letech především zásluhou Leopolda, hrabě ze Salm-Reifferscheidtu. Ten nechal v letech 1726–1734 u studánky vystavět kostel zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie a později také most přes Vilémovský potok a schodiště vyzdobené sochami světců. Postupně zde vznikl celý areál s křížovou cestou, Božím hrobem a malým přírodním amfiteátrem. Poutníci se chodí napít ze zázračného pramene dodnes. Jeho voda prý pomáhá na choroby zraku, tělo pročišťuje a regeneruje a údajně zlepšuje odolnost proti různým nemocem. Další informace

Zázračný pramen ve Vilémově na Šluknovsku

Černá madona z Lorety

Při návštěvě města Rumburk nacházejícího se na jihozápadě Severního království, si nenechte ujít návštěvu Loretánské kaple z roku 1709, která je nejseverněji umístěnou Loretou v celé Evropě. Patří mezi mimořádné architektonické a sakrální skvosty a je zastávkou na mezinárodní poutní stezce Via Sacra. To, co nás ale nejvíce zajímá, je Černá madona ukrytá za pevnou mříží ve Svatém domku v samém srdci celého architektonického komplexu. Tato Černá matka Boží Loretánská se údajně zjevila roku 1694 v Římě. Byla požehnána papežem Innocencem XII a uctívána poutníky v italském Loretu. 15. září 1707 ji osobně kníže Antonín Florian Lichtenštejn přenesl do Lorety v Rumburku. Traduje se, že má dosud lidmi nepoznané poslání, které vyplní, až přijde její čas. Toto poslání prý nějak souvisí s životodárnými energiemi země, snad by měla věřícím lidem pomoci, až přijdou pohromy spojené s příchodem soudného dne. Do té doby má zůstat na svém místě a ochraňovat, co jí bylo svěřeno. Kdo ji spatří a pomodlí se k ní, prý bude mít brzy vidění o pravém smyslu svého života. Další informace

Černá madona Rumburk

Slib pivovarnického tovaryše

Na Křížovém vrchu ve Šluknově necelý půl kilometr od náměstí se nachází rozsáhlá křížová cesta s četnými kaplemi a umělými jeskyněmi. Její stavba započala v letech 1738 a je prý nejstarší křížovou cestou v celém Severním království. Začal ji stavět pivovarnický tovaryš Anton Drösel, který slíbil Bohu, že pokud ve Šluknově nalezne práci a domov, postaví nad městem křížovou cestu. A tak se i stalo, přestože celé rozsáhlé dílo, jak jej můžeme spatřit dnes, dokončili až jeho následovníci. Tato křížová cesta je prý existenčně energeticky spojena s místním pivovarem. Jaký prý bude její stav, tak se bude dařit i pivovaru. A skutečně, šluknovský měšťanský pivovar, který ve Šluknově fungoval od roku 1512, zanikl v době, kdy nové obyvatelstvo nedbalo o požehnaný stav křížové cesty a poslední várka piva Sprevar v něm byla uvařena k veliké lítosti místních v roce 1977. Ale zdá se, že se začíná blýskat na lepší časy. V posledních letech se péče o křížovou cestu zlepšuje a v souvislosti s tím se začínají objevovat úvahy o tom, že by se ve Šluknově mělo pivo opět začít vařit. Snad místní pochopí, že nejdříve musí dát do pořádku věci duchovní, aby pak mohli zažívat rozkoš tělesnou u žejdlíku místního lahodného moku. Další informace

Pivovar Šluknov

Voda tekoucí do kopce

Jak již bylo řečeno, o zázraky v Severním království není nouze. Pro pochybovače a nevěřící Tomáše tady máme i jedno zaručené překvapení. Každý den, kromě tuhé zimy, se můžete přesvědčit na vlastní oči o záhadném jevu, kdy voda sama od sebe teče do Kopce. Děje se tak na jižní hranici Severního království u obce Brtníky. Když půjdete z centra obce po modré turistické značce směrem k Brtnickému hrádku, ocitnete se zanedlouho na křižovatce, odkud Brtnický potok asi v délce půl kilometru teče opravdu do Kopce. Můžete zde libovolně dlouho bádat, čím je tento záhadný jev způsoben. A pokud si nebudete jisti, zda věříte vlastním očím, pak si můžete vzít na pomoc jakoukoli místní turistickou mapu, která nám dá za pravdu.

Konec obce Fukov

Na severu Šluknovského výběžku v místě zvaném Šluknovský fuckovák stávala kdysi obec Fukov (německy též Fugau). Žilo zde převážně německé obyvatelstvo, které bylo odsunuto po válce. Odstřelením kostela 23. září 1960 tato obec fakticky zanikla a dnes její památku připomíná jen obnovený hřbitov se symbolickou křížovou cestou. Zánik Fukova je spojen se záhadnými událostmi kolem čarodějnických knih z Jiříkova, které vlastnil jeden místní měšťan. Dostal je prý od samotného čerta. Co s nimi dělal a na co je potřeboval, se dnes už neví, každopádně se říká, že když se jich nabažil a chtěl se jich zbavit, měl s tím velké potíže. Knihy odolávaly všem pokusům o zničení. Když byly například vhozeny do kamen a spáleny, znovu se i z popela objevily v domě a strašily toho jiříkovského občana ještě více, takže doma klidu nenacházel. Když byla jednou temná a bouřlivá noc, která mu poskytla úkryt před zvědavci, vypravil se s knihami ven do lesa po lesní stezce Wildbretstrasse (dnes Jiříkovská stezka) vedoucí přes Jitrovník do Šluknova. Na křižovatce, odkud vedla odbočka do Fukova, je zakopal u svatého obrázku. To ho spasilo, knihy se již nikdy do domu nevrátily.

Ale na tom místě, kde byly knihy zakopány, hořel prý každý večer modrý plamen a strašil osamělé pocestné. Zjevoval se zde i jakýsi šedivý mužíček. Je o tom svědectví nějakého Hentschela z Jiříkova, který po této cestě jednou spěchal do Šluknova k soudnímu řízení. V tom spěchu uviděl v místě u svatého obrázku ležet přes cestu šedého mužíčka. Když přišel blíže k němu, mužík vyskočil a zmizel v lese. Hentschel dál pospíchal do Šluknova k soudu. Po složení přísahy u soudu se vracel stejnou cestou domů do Jiříkova. A opět u svatého obrázku ležel zase šedý mužíček přes cestu. Tentokráte ho Hentschel obešel velikou oklikou lesem. Bál se a celý vystrašený utíkal rychle až do Jiříkova. Stejně tak se báli i obyvatelé Fukova, kteří tudy museli, když potřebovali do města. A tak zavolali pátera Kašpara, aby s tím něco udělal. Ten se na onom místě pomodlil a modrý plamínek se vícekrát neobjevil. Čarodějnické knihy ztratily svá kouzla a moc. Jenže šedivý mužíček, který se na onom místě vyhříval, se chtěl za to pomstít. Prý se zapřísahal, že pokoj nedá nikomu z Fukova, dokud tamní kostel bude stát. A škodil tak, že obyvatelé do jednoho obec opustili, a jak to dopadlo s kostelem, to už víte. A od té doby se slehla zem i po tom šedivém mužíčkovi. Ale až půjdete lesními tišinami po modré značce ze Šluknova do Jiříkova, chovejte se raději tiše a buďte ve střehu.

Obec Fukov na Šluknovsku

Další pověsti Severního království:

Spirit Severního království

Šluknovsko vyzařuje silnou duchovní energii, a to nejen proto, že kdysi bývalo severní baštou katolického vyznání. Hned za kopcem už totiž svou víru pěstovali protestanti. Moderní člověk by řekl, křesťan jako křesťan, ale před dávnými lety tomu tak nebylo. Severnímu království se tenkráte přezdívalo „Černý kout“ a lidé zde budovali katolické kostely, kapličky, křížové cesty a poutní místa s opravdovým zaujetím. Například nejsevernější česká farnost v Lobendavě, která dnes pomalu pustne, čítala před válkou přes tři tisíce věřících. Nedělní mše se zde musely konat na etapy, aby se dostalo na každého.

Severní království - spirit

Kliknutím mapu zvětšíš.

Kaple na Anenském vrchu nad Lobendavou

Přiznejme si, že český národ je tak nějak obecně ateistický, takže faráři se dnes za návrat k pobožnosti modlí asi marně. Až dožije těch pár babiček, jen Bůh ví, jak to nakonec s vírou v Severním království bude. Každopádně ty honosné chrámy, kapličky, křížky a zastavení tady zůstávají s námi a dnes patří k tomu nejzajímavějšímu, co může Severní království turistům nabídnout. Jsou totiž významné nejen z duchovního hlediska, ale také svou kulturní hodnotou. Jsou nenahraditelnou ukázkou mistrné řemeslné tradice a uměleckých schopností původních obyvatel. Bazilika ve Filipově Víra měla pro zdejší kraj i nemalý ekonomický význam. Například poutní místo u baziliky Panny Marie pomocnice křesťanů ve Filipově bylo svého času navštěvovanější než Lurdy. To samozřejmě vedlo k prosperitě mnoha pohostinství, pekařů, řezníků a dalších živnostníků v okolí. Kéž bychom dokázali něco podobného dnes, kdy mnozí z nás potřebují zázračné uzdravení spíše duchovní než fyzické. Nebylo by ovšem správné tvrdit, že zdejší promodlený kraj už nemá duchovní energii. Právě naopak, lidé akorát už nemají potřebu hledat útěchu na tradičních místech, ke kterým necítí důvěrný vztah. Loreta v Rumburku Chybějí jim hluboké generační kořeny, neznají místní tradice a pověsti, nemají ve zdejší zemi své dávné předky. A proto vyhledávají něco, co by mohli lépe pochopit. Mnozí, byť tvrdí, že jsou bezvěrci, nějak podvědomě cítí, že nejen tělem, ale i duchem živ je člověk. Proto zde vznikají různé novodobé duchovní spolky.

Kromě toho, že v Severním království najdete exkluzivní sakrální památky, by vás mohlo zajímat, že se ve Šluknovském výběžku nachází několik zmapovaných míst se silnou pozitivní energií, kde se dějí zajímavé věci. Patří mezi ně kaple se zázračným léčivým pramenem ve Vilémově, lesní kaple Jáchym u Lobendavy nebo nejvyšší vrchol Severního království Hrazený (609,7 m n. m.). K nim se váže řada pověstí, jejichž motivem jsou různé nadpřirozené jevy. O tom však bude řeč na další stránce

Odkazy k tématu Spirit Severního království:

Křížové cesty Sevetního království a Tolštejnského panství"

Nejsevernější Loreta v Evropě"